VIDEOGRAM 96
Hranice nelidského: tělo, maso, asambláž jako strategie současného umění
Prožíváme dobu s hlubokou intimitou se stroji, kde je zcela nejisté, kde stroje končí a kde začínají. Tento intimní vztah, neboli co teoretik Achille Mbembe nazývá technofilií, se často vyjevuje myšlenkou překonání vlastní smrti a digitální replikací sebe samé. Paradoxně ale také zakoušíme posedlost dozorem hranic, ať reálných, jako například jejich nepropustností pro uprchlíky do pevnosti Evropa či metaforických, tedy hrůzou z překračování a ničení hranic mezi lidským a nelidským, subjektem a objektem, mezi lidmi, stroji a zvířaty. Narušení sebe samé, právě zásahem do vlastní tělesné autonomie je zabudované do západní kultury jako imaginace monstróznosti či antické chiméry, nebo v nesčetných filmech od Star Treku po Mouchu. Právě proto ale tělo hraje zcela zásadní roli v překonávání hranic a utváření naší subjektivity, ať je to něčím tak jednoduchým jako dotyk, či technologickou mediací virtuálna a sociálních sítí. Z pohledu feministické posthumanistické teorie tak posun od těla k ztělesnění, asambláži, či konceptu tzv. masa/flesh představuje zásadní politický nástroj s hlubokými implikacemi ve vztahu k přírodě, nelidem, právům trans lidí nebo i rasové politice. Přesto, že se mnoho uměleckých počinů nedávné doby nějakým způsobem věnuje tomuto tématu na rovině reprezentace neboli zobrazení, rozborem uměleckých děl Agniezsky Kurant, Anetty Mony Chisy a Lucie Tkáčové, Anicky Yi a jiných, se budu soustředit na umělecké strategie narušující hranice - jako imerzivní mykologii, performování microbiomu či tzv slime mould aesthetics. Zde samotný umělecký proces a práce hraje klíčovou roli ve výsledném čtení díla a jak budu ukazovat, tyto postupy, které přejímají posthumanistické přístupy jako decentralizace a deantropomorfizace těla, jsou slibným přínosem pro kolektivní politický projekt na poli současného umění.
4.11.2020, 19:00, online
HANA JANEČKOVÁ
Hana Janečková je teoretička a kurátorka, působí jako pedagožka současného umění a pohyblivého obrazu v Centru audiovizuálních studií na FAMU a je členkou kolektivu Display Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi. Ve svém výzkumu se zabývá subjektivitou, technologiemi a feminismem v umění po roce 1990. Absolovovala studia vizuálního umění na Chelsea College of Art and Design (2011), historii a filozofii na King’s College London a působí také na University of the Arts London. Z vybraných aktivit lze zmínit tříletý výzkumný a kurátorský projekt Multilogues on the Now (Display, Praha), z publikací příspěvek do Radicalising Care Sternberg Press, antalogie o technologiích těla Diagnosis (Artalk.cz, 2017), Speak, Body (FAHAC, University of Leeds, 2017), nomádský feministický kurátorský projekt Hotel Ozone. Byla spoluzakladatelkou a vedla Artyčok.TV London (2010–2015), redaktorkou FlashArt CZ/SK a občas píše pro Artalk, Frieze, Springerin, Romboid, A2, Kapitál a jiné.
Sekundární zdroje
Achille Mbembe, Borders in the Age of Networks (2019)
Anna Lowenhaupt Tsing, A Feminist Approach to the Anthropocene: Earth Stalked by Man
Assad Abderemane, Reframing ‘Mother Nature’ in the wake of misogynistic climate denialism (2020)
Rosi Braidotti, Posthuman (2013)
Donna Haraway, Staying with the Trouble (2016)
Anna Lowenhaupt Tsing, The Mushroom at the End of the World: On the Possibility of Life in Capitalist Ruins (2015)
Anna Lowenhaupt Tsing, Arts of Living on a Damaged Planet: Ghosts and Monsters of the Anthropocene (2017)
Margrit Shildrick, Embodying the Monster: Encounters with the Vulnerable Self (2002)
Taylor Dafoe, Viral Feminism: Anicka Yi at The Kitchen (2015)