VIDEOGRAM 95

Akt bez obrazu - porod v současném umění

Zrození se stejně jako smrt týká všech lidských bytostí. Všichni jsme se narodili. Přestože žijeme v době, kdy sami rodičky uploadují své porody na sociální sítě a porody můžeme sledovat v televizních reality show, je pozoruhodné, že v tzv. vysokém umění se obrazy rodících těl (na rozdíl od těch umírajících) téměř vůbec nevyskytují. Pokud se vyskytnou, vyvolávají skandál nebo je obestírá mlčení. To je příklad intervence Tamary Moyzes z roku 2006, která se pokusila zprostředkovat porod svého dítěte v přímém přenosu divákům v galerii NoD, radikální a bezprecedentní akt, o němž nikdy žádný kritik nic nenapsal. Můžeme také zmínit dílo londýnské umělkyně Hermione Wiltshire, která v roce 2008 vystavila fotografii porodní asistentky Iny May Gaskin zobrazující rodící ženu v ekstázi s hlavičkou dítěte mezi nohama a vyvolala tak skandál a cenzurní zásahy. Mohlo by se zdát, že toto porodní tabu v umění lze snadno vysvětlit pomocí psychoanalytických teorií abjektu - určité obrazy vyvolávají odpor, protože poukazují na nahodilost a křehkost individuální identity a zákonů a norem sociálního řádu. Jenže tato teorie je problematicky ahistorická a navíc bychom ji mohli aplikovat i na jiné obrazy smrti či nemoci, kterými se to v umění jen hemží. Na příkladu díla Labour (2019) od jihoafrické umělkyně Candice Breitz se pokusím ukázat, že toto tabu lze lépe vysvětlit pomocí teorie sociální reprodukce, které nahlížejí abjektifikaci rodících těl skrze systémové znehodnocení péče (sociální reprodukce) v kapitalismu. Absence obrazů porodu v současném umění pak poukazují na traumatickou a násilnou dimenzi péče (sociální reprodukce), kterou obrazy porodu, tak jak je ztvárnila například Candice Breitz, vyjevují. Tato traumatická a násilná dimenze péče, s níž si ani levicoví ani pravicoví politici a aktivisté neumí poradit (například v diskuzích o porodech a potratech), by přitom měla hrát ústřední roli v levicové feministické politice. 

TEREZA STEJSKALOVÁ

Tereza Stejskalová je kurátorkou a teoretičkou. Působí na katedře fotografie FAMU a v rámci platformy tranzit.cz. Věnuje se teorii a umělecké praxi z levicově feministických pozic. Je iniciátorkou sepsání tzv. Kodexu feministických institucí a v současné době kurátorkou a spoluorganizátorkou první edice bienále Ve věci umění. 

web